Vypráví se, že vévoda Břetislav navštívil jednou Hradec Králové a vydal se svou družinou na lov do zdejších lesů. Když po náročném dni družina odpočívala ve hvozdnickém lese, spatřil Břetislav obrovského kance. Vyskočil na koně a začal ho pronásledovat. Kanec mu však unikl a vévoda zjistil, že je uprostřed lesa sám. Hledal cestu zpátky, ale marně. Začínala se blížit noc a tak mu nezbývalo, než přespat v lese. Bylo to ale nebezpečné, protože les byl v té době plný divoké zvěře.
Náhle však zaslechl ptačí pískání. Hned poznal, že je to napodobení ptačího zpěvu a vydal se po hlase. Za chvíli uviděl v křoví staršího muže s dlouhými vlasy a vousy. Myslel si, že je to nějaký poustevník. Požádal ho o jídlo a radu, jak nalézt cestu do Hradce. Podivný muž mu však nabídl nocleh ve své chalupě, protože cesta v noci by byla příliš nebezpečná. Pohostil vévodu a představil se mu jako Libčan, ptáčník žijící v těchto lesích. Ještě nikdy se vévodovi Břetislavovi nespalo tak krásně jako v chalupě u ptáčníka.
Teprve ráno si mohl prohlédnout chalupu, která byla ověšena jednoduchými klíckami z proutí a v nich prozpěvovalo všelijaké ptactvo.
Když ptáčník vyvedl vévodu z hvozdnických lesů, potkali družinu, která pána hledala. Tu teprve ptáčník poznal, koho v noci hostil ve své chalupě. Hned se mu omlouval, že nebyl dosti uctivý. V tu chvíli ho však Břetislav nazval svým přítelem a za prokázané pohostinství mu daroval vrch, na kterém stála ptáčníkova chalupa i s okolními lesy.
Z chudého ptáčníka se stal přes noc bohatý pána a majitel jedné z nejkrásnějších kraji v Čechách. Ptáčník po
čase přestavěl svoji chalupu na pěkný hrádek a jeho přátele si kolem hrádku stavěli svá obydlí.
Tak vznikla krásná vesnička, která do dnešních dob nese jméno po svém zakladateli Libčanovi.
Jiří Gracík, David Kněžour, Michal Horák, Vít Kocián, Jan Pichl, Martin Vaničky, obrázek Vít Kocián