Cyklotrasa Po stopách knihoven

Průběh trasy:

• Roudnice – Radostov – Hrádek – Nový Přím – Dolní Přím – Popovice – Sobětuš – Janov – Kopaniny – Mžany – Dub – Sadová – Dohalice – Mokrovousy – Třesovice – Střezetice -Dlouhé Dvory – Střezetice – Probluz – Horní Přím – Těchlovice – Libčany – Urbanice – Praskačka – Sedlice – Žižkovec

Část trasy od Roudnice po Dub

Část trasy z Dubu do Žižkovce

Z Dubu zpět v opačném směru asfaltovou silnicí dolů druhou stranou obce až na konec, kde pokračuje asfaltový chodníček do Mžan. Po silnici vlevo do Sadové, pak podle silničního značení do Dohalic a přes Mokrovousy rovně až na křižovatku. Zde vlevo do Třesovie a dále až do Střezetic. Následně vlevo do Dlouhých Dvorů, z nich cestou a pěšinou po žluté značce zpět do Střezetic. Odtud dále do Probluze (směr Dolní Přím), tam vlevo směr Bor, před Borem lesem vpravo na hlavní silnici HK – Nechanice. Po ní cca 100 m vlevo a pak vpravo do Horního Přímu. V obci první vozovou cestou šikmo vlevo a zadem kolem nových domků až k lesu. Zde mírně vlevo po lesní štěrkové vozovce stále rovně až do Těchlovic a dále podle silničního značení do Hvozdnice, Urbanic, Praskačky, Sedlice a Žižkovce.

Zajímavosti k trase

Radostov

Radostov byl založen na vymýcené lesní půdě v 11-12. století. Jako v mnoha okolních obcích i tady stávala dřevěná tvrz s poplužním dvorem, ale jména jejich prvních majitelů upadla v zapomnění. Nejstarší zápis o místním zemanstvu pochází z r. 1395, kdy vesnici vlastnil Aldyk z Radostova. V roce 1512 koupil Zachař z Plotišť. Od roku 1663 drželi Radostov Harrachové, kteří jej připojili ke stěžerskému panství a jimž zůstal až do zrušení roboty.

V obcí není knihovna.

Hrádek

Hrádek byl sídlem starých vladyků, kteří ku slavnému rodu Bořků náleželi. První zmínka o obci jest v roce 1377 a původ jména pochází od malé pevnůstky, která byla bydlištěm větve rytířské. Tvrz spadá asi do 8. nebo 9. století, zanikla pravděpodobně v roce 1528. Chrám znám jest již roku 1384 jako kostel dřevěný a farní zasvěcený ke cti sv. Jiří. Kostel dřevěný zničen ve válce třicetileté a v roce 1692 postaven kostel zděný.

V obci není knihovna.

Zámek Hrádek je jedna z mála zámeckých staveb na Hradecku, které neměly žádného staršího předchůdce. Byl postaven doslova na zelené louce. Přesněji na nevysokém zalesněném návrší zvaném Lubenský vrch. Stavebníkem tohoto novogotického objektu byl majitel panství Sadová František Arnošt Harrach. Byl postaven v letech 1841-54 podle projektu anglického projektanta Edwarda Bucktona Lamba. Zámek je obklopen anglickým parkem o rozloze 18 hektarů, na který navazuje rozsáhlá obora. V roce 2001 se vrací zámek do původní barvy, harrachovské červeně. V prostředí anglického parku, který je součástí zámku bylo v roce 1997 otevřeno 9ti jamkové golfové hřiště.

Nový Přím

Přezdívka Šamrov (z německého Schaffhof), protože při původním dvoru stával až do požáru v roce 1888 ovčín.

Dolní Přím

První písemná zmínka o současné obci Dolní Přím, zvané tehdy Nízký Přín, je z roku 1352, kdy ji vlastnili vladykové z Přínu. Jejich majetkem byl Přín do roku 1415. Poté se majitelé často střídali až do roku 1677, kdy bezdětný rytíř Rudolf z Vinoře odkázal Přím i celé přilehlé panství hradeckým jezuitům. Ti vybudovali barokní zámek (1681 až 1714), sloužící nejen správě panství, ale také jako venkovská jezuitská rezidence. Po zrušení řádu roku 1773 se majitelé opět střídali. Roku 1879 panství koupil hrabě Jan Harrach. V roce 1866 sloužil zámek jako vojenský lazaret.

Další památky: Skupina čtyř pomníků z války roku 1866.

Knihovna sídlí v zámku.

Popovice

Historicky nejstarší je informace o Janu z Popovic (horlivý husita a stoupenec Jiřího z Poděbrad), který držel místní tvrz a ves kolem roku 1448. Střídání majitel, v třicetileté válce tvrz zpustla, majitel Linhart z Vinoře vystavěl ve vsi zámek. Byl ctitel umění, alchymista, založil velký rybník, pivovar a mlýn. Majetek pak připadl jezuitům, zámek zpustl, takže ho zbořili. Starý roubený mlýn na bystřičkám náhonu z roku 1804. U mlýna památný dub (asi 900 let). Pověst, že v dutině uchovávali čeští bratři náboženské knihy.

Knihovna sídlí uprostřed obce.

Knihovnice vydala knihu: Kulhánková, Eva: Nezdálo se mi nic. 2006.

Sobětuš

Sobětuch ve staročeštině představoval lidi, kteří sobě tuší (dávají naději, jsou odvážní). Stával zde dvorec. Kraj sužovaly bažiny, půda byla neúrodná. Nyní v bývalém kravínu Sportovní stáj Sobětuš. V obci není knihovna.

Zbytkový statek Janov. Z inzerátu na prodej: „Statek z roku 1890 se zemědělskými pozemky 19 ha a rybníkem 1 119 m². Ve statku dvě bytové jednotky s příslušenstvím – k rekonstrukci. Stodola, teletník, chlévy s výběhy, sýpka, dvě zpevněné příjezdové cesty, vlastní jímka a žumpa, vodovod – studna. Zastavěná plocha celkem 2 045 m².

Kopaniny

Samota Kopanina. Stávala zde tvrz, rodné sídlo Bořků Dohalských z Dohalic. V seznamu pomníků 1866: Kopaniny – Vysoký litinový kříž na pískovcovém podstavci pruského setníka Arthura Leonhardiho od 3. pomořanského pěšího pluku č. 14.

Historický lexikon obcí 2005: Kopanina v roce 1869 se jako osada neuvádí, v roce 1880 osada obce Dohalice v okr. Hradec Králové, v dalších letech jako osada zanikla.

Mžany

Obec Mžany (270 m n.m.), poprvé připomínaná roce 1404. Název obce se lidově vykládá od mlh tvořících se v okolí řeky Bystřice. Podle další pověsti o vzniku názvu byla obec založena obchodníky z povodí řeky Mže. Jiná varianta uvádí souvislost se zemanským rodem pánu ze Mžan (Zbislav Sokol ze Mžan). Roku 1536 zdědil Mžany Mikuláš Dohalský z Dohalic. V roce 1638 koupil Mžany královský rada a soudce Vilém Jindřich Odkolek z Mětic (svého syna Maxmiliána vydědil za to, že uzavřel sňatek s dcerou poddaného sedláka ze Mžan). Dvě památné lípy u kapličky sv. Marie Lurdské se nacházejí v polích při úvozové cestě asi 500 m jižně od obce Mžany, asi 1 km jihozápadně od obce. Lípy jsou chráněny od roku 1983 pro svůj vzrůst, protože mají obvody kmene 420 cm a 395 cm a výška obou stromů asi 20 m. U kapličky se nachází zázračná studánka, opředená pověstí o vrácení zraku slepému děvčeti.

V obci není knihovna.

Dub

Půjčovní místo je v soukromém domě paní Čermákové.

Sadová

Obec je známa tím, že byla součástí bojiště, na němž se 3. 7. 1866 odehrála rozhodující bitva pruskorakouské války, o čemž svědčí řada pomníků padlým vojákům obou armád. V minulosti v obci stávala tvrz, později mlýn, pivovar, cukrovar, velkostatek a také krásný zámek s neméně krásnou zahradou, o kterou pečoval m.j. praděd Bedřicha Smetany.

Zájemci o historii se můžou dočíst spoustu zajímavostí o bohaté historii obce na stránce v oddíle Z obecní kroniky.

V obci není knihovna a to má obec víc než 300 obyvatel.

Dohalice

Barokní socha Persea z bývalého zámku v Sadové Socha svatého Jana Nepomuckého Kostel svatého Jana Křtitele a fara Tvrz v Dohalicích přestavěná na barokní sýpku.

Knihovna sídlí v budově obecního úřadu.

Mokrovousy

Podle posledních archeologických nálezů v lokalitě Pod kostelem sídlila pravěká osada. Na místě, kde budou stát nové rodinné domky, byly nalezeny úlomky hliněných nádob a kousky pracovního náčiní (pazourku). Dle předběžného odhadu znalců jde o nález z období neolitu. Z historických památek je nejvýznamnější pískovcový pomník sv. Antonína z roku 1745. Původně byl umístěn v zámku v Sadové, ale po zničení zámku požárem byl pomník roku 1777 přemístěn. Je zde rovněž pomník padlých z první světové války a pomníky u hromadných hrobů padlých v bitvě u Chlumu v roce 1866. V roce 1995 obec u příležitosti 100 let založení Sboru dobrovolných hasičů pomníky zrestaurovala a upravila jejich okolí. Místní hudební soubor Melodie šíří věhlas české dechovky i v zahraničí. Na počest posledního roku dvacátého století uspořádala obec setkání rodáků, vydala publikaci o historii obce Mokrovousy 1364-2000 a mapu obce.

Knihovna sídlí v budově obecního úřadu.

Třesovice

Třesovice vznikly v 11. nebo 12. století, i když první písemná zmínka o obci je až z roku 1412. Ve 13. století patřily Třesovice klášteru minoritek sv. Jiří z předměstí Hradce Králové. Při husitských válkách byl královéhradecký klášter zbořen, a tak se vesnice stává roku 1437 majetkem Bořka z Miletínka. Po něm následovala celá řada šlechtických jmen, např. Kolowratové, Bořkové z Dohalic, Radovští a Zárubové z Hustířan. Delší dobu patřila obec Schaffgotschům (v letech 1707-88). V roce 1829 získali obec Harrachové, tehdy mocný panský rod v této krajině, kteří ji připojili ke svému panství Sadová. V 80. letech 19. stol. odcházeli obyvatelé z Třesovic k dosídlování Ruska. Do roku 1885 se vystěhovalo do ruských gubernií celkem 108 osob. Roku 1894 byla v obci postavena dvoutřídní obecná škola (nyní mateřská škola), kam docházeli děti i ze sousedních Popovic. V obci se nachází objekt bývalé sušárny na čekanku, kde má v současné době depozitář Státní okresní archiv Hradce Králové. Kulturní památkou je gotická socha Panny Marie, kterou obec získala darem od sadovské vrchnosti roku 1830. Na křižovatce uprostřed obce stojí kamenný kříž, který byl do roku 1875 dřevěný.

Knihovna sídlí v budově obecního úřadu.

Střezetice

Staročeské osobní jméno Střezata byl lichotivý tvar k některému osobnímu jménu s prvním členem Střezi (Střezivoj, Střezimír). Lidé Střezatovi – Střežetici dali jméno své osadě. Jméno je v pomnožném čísle: v Střezeticích, do Střezetic. První historický zápis o Střezeticích je z roku 1351.

Knihovna sídlí v budově obecního úřadu.

Dlouhé Dvory

Knihovna sídlí ve stavební buňce.

Probluz

První historická známka o vesnici Probluz je zapsána v souvislosti s pražským arcibiskupem Arnoštem z Pardubic v roce 1344.

Knihovna je ve víceúčelovém obecním domě.

Použité materiály:

• Horyna, V.: Vlastivěda Královéhradecká. OPS HK 1968 Internet
• Zpracovala: Stanislava Čejková