První písemná zmínka o obci Syrovátka pochází z roku 1339 (Sirowatka) a následují v letech 1399 (Syrowatka), 1451 (Syrowátka) a 1554 (Syrowatka).
Název části obce je po místním usedlíkovi, který se zabýval výrobou sýrů,
nebo měl přezdívku syrový člověk.
Před vsí zde snad byl dvorec zvaný Schwan, který patřil k dobřenickému
panství. Roku 1339 se v Syrovátce připomíná tvrz se vsí jako majetek Svecha ze Syrovátky. Po celou dobu existence tvrze docházelo k častému střídání majitelů. Koncem 14. století zde sídlil Beneš ze Syrovátky, roku 1410 Matěj z Dobřenic zvaný též armifer syrovatecký a po něm jeho ovdovělá žena Žofka. Po její smrti roku 1437 připadla velká část majetku králi, Syrovátky však zůstala v držení Dobřenských z Dobřenic. Nejprve to byl Matějův bratr Zdislav (zemřel 1465) a po něm Matějovi synové Petr I. z Dobřenic a Jan III. z Dobřenic. V roce 1479 zde byl syn Petra I., Jan V. z Dobřenic patrně se svým bratrem Petrem II.
Počátkem 16. století se zde připomínají Haléřové z Jičíněvsi; do roku 1533
Burjan Stranovský ze Svojovic, po něm Hašek Zvířetický z Vartemberka. Dalšími majiteli byli Alžběta z Chvalkovic a do roku 1554 Mikuláš a Jiří Rohovládové z Bělé. Do počátku 90 let 16. století Syrovátku držel Jan IX. Dobřenský a po jeho smrti v roce 1593 jeho tři dcery Kateřina Dobřenská, Eliška Robmhápová ze Suché a Johanka z Dobřenic, které vedly před zemským soudem při o Syrovátku a Dobřenice s Janem XI. z Dobřenic. Až do konečného rozhodnutí soudu měly Syrovátku k dispozici, roku 1597, po verdiktu soudu, měly Syrovátku vydat. Konečné řešení není známo, ves byly pravděpodobně rozdělena, protože kromě Jana XI. Dobřenského se uvádějí i jiní majitelé: Jan Kryštof z Valdštejna, který Syrovátku (nebo její část) koupi roku 1608 za 6 100 kop míšeňských Jestřibský z Rýzmburka. Jan XI. Dobřenský, který svou část Syrovátky získal rozhodnutím soudu se aktivně účastnil české války proti habsburské straně. Přivedl do Čech slezské vojsko, proto v roce 1622 přišel konfiskací o svůj majetek. Dožil na majetku své ženy ve Chvalkovicích. Roku 1629 jednala konfiskační komise i o majetku Jestříbských z Rýzmburka.
V roce 1630 Syrovátku získali Dorota Štosová ze Záběhlic a Jan Jakub de
Vogii (Wagghi) z Wippachu, který ji připojil k panství Staré Buky. Syrovátka
po třicetileté válce zpustla a žilo v ním málo lidí. Majitelé panství přiváděli nové pracovní síly z jiných oblastí a i z Německa, což vedlo k pozdějšímu většímu výskytu německých jmen v obci Když se Syrovátky ujal roku
1701 Perchtold z Valdštejna, tvrz ještě stála, ale brzo poté zanikla. Roku
1735 byla obec prodána E. Jestřebskému z Riesenburku, potom ji získal Václav Jan Klaner z Engelsburku. V roce 1806 se stal majitelem Michal rytíř z Rittersteinů.
Dvorec vyhořel 1836 a nebyl znovu postaven.
V roce 1817 byl u kostela ještě používaný pranýř pro hříšné manželky.
O Syrovátku přišel Michal Václav Dobřenský, který byl vynikající houslista, ale špatný hospodář. S chemikem a technologem K. Weinrichem st. postavil v Syrovátce roku 1850 cukrovar. Investicí i ztrátovým provozem se vyčerpal natolik, že na jeho majetek byla uvalena exekutivní správa a roku 1861 byly Dobřenice se Syrovátkou prodány pardubickému poštmistrovi Josefu Krausovi. Ten jej obratem prodal K. Weinrichovi. Ten zde zastavil vaření
piva.
Koncem 18. století založila vrchnost na obecním pozemku kasovní neboli
kontribuční špýchar, který byl roku 1860 převeden na peněžní ústav, později z něj vznikla Okresní hospodářská záložna v Nechanicích.
Větrný mlýn byl vyřazen z provozu 1867. V obci byly dvě palírny alkoholu. V obci žilo 354 katolíků a 8 židů.
V roce 1928 koupil panství dr. Karel Löwenstein, generální ředitel
Škodových závodů v Plzni.
V obci byl od roku 1883 ochotnický divadelní soubor.