První písemné zmínky o vsi Osice jsou z roku 1073 (Ozicich), 1352 (Ossicz), 1374 (Ossicz), 1436 (Osice a dvůr Osičky), 1488 (Osice), 1523 (Vosice, Vosičky), 1560 (Wosycze) a 1654 (Wosyce).
Jméno vsi vzniklo podle osobního jména zakladatele, nebo hlavy rodu. Jde o ves lidí Osových (vosových). Ves byla založena na místě již dříve obývaném staršími kulturami. Zdrojem vody ve vsi byl pramen, který dodnes vyvěrá uprostřed obce.
První zmínka o Osicích, zvaných též Vosice, je z roku 1086, kdy zde vlastnil nějaké majetky opatovický klášter. Až mnohem později je připomínána tvrz, o jejímž původu nejsou bližší zprávy. Roku 1421 ves připadla Kunětické Hoře. Roku 1425 byla pět týdnů neúspěšně obléhána Bohuslavem ze Švamberka a hradeckými. Po tomto obléhání, které dává tušit neobvyklou kvalitu a velikost opevnění tvrze, získaly sídlo obléhatelé teprve smlouvou. Dne 21. září 1491 císař Zikmund zapsal Osice s dvorem Diviši Bořku z Miletínka, čímž se ves dostala znovu pod Kunětickou Horu.
V roce 1486 je připomínán svědek na listině Viléma Zuba z Landštejna Jan Otec z Chrastu na Osicích, jemuž ves patrně zastavil kníže Jindřich Minsterberský. 13. června 1491 totiž Osice a Osičky vykoupil ze zástavy po Jindřichu Minsterberském Vilém z Pernštejna a připojil je pod Pardubice, s nímž ves přešla do majetku královské koruny. Robotou byli Osičtí povinni dvoru Staré Ždánice. Škola v Osicích byla od 18. století a byla sídlem rodiny Škroupů. Stará škola byla nahrazena v roce 1878 novou budovou, která byla rozšířena a renovována v letech 1946 a 1966. V letech 1928 až 1945 byl v Osicích činný Vzdělávací a divadelní spolek Škroup.
Ve vsi působila rodina hudebníků Škroupů. František Serafin Škroup (1801-1862) byl kapelníkem stavovského divadla. Píseň z Tylovy hry Fidlovačka se stala později státní hymnou. Jan Nepomuk Škroup (1811-1892 byl ředitelem kůru v Praze u křížovníků, kapelníkem stavovského divadla). Ignác Škroup byl učitel v školách okolo Hradce. V Osicích sestavil ze sedláků kapelu. Václav Škroup (1799-1860) byl také hudebně nadán, stal se hospodářským úředním a majitelem statku na Berounsku.
I přes snahy o kolektivizaci zemědělské výroby bylo zde ještě v roce 1968 šest soukromých rolníků.
První písemné zmínky o části Trávník pochází z roku 1837 – Trawnik, Eichelburg.
Část obce vznikla roku 1777. Původní dvůr, na jehož místě byl Trávník založen, se nazýval také Trávník, a to podle názvu lesa, který byl mezi Osicemi a Libčany. Les byl zřejmě spíše hájem se zatravněnými plochami, již dříve se také nazýval Drna. Svobodný pán Eichelburg byl dvorním komisařem, který byl přítomen při založení vsi emfyteutickým právem. Ves se také nazývala Josephsburg na počest rakouského císaře Josefa II. Patřila pod Pardubické panství. Založení obce v poměrně nové době nevzalo ohled na nedostatek přírodních zdrojů vody. Byla to malá obec. Pozemky okolo ní zčásti odkoupilo dobřenické panství v letech 1880 až 1890.
Elektřina byla do obce zavedena 1925. V roce 1931 velký požár zničil čtyři staré doškem kryté chalupy.
První písemné zmínky o části Polizy pochází z roku 1436 – Polizy, 1494 – Polizy, 1560 – Polyzy, 1654 – Polyzy, 1789 – Polis.
Název vsi je odvozen od lidí, kteří na stromech dělají lizy, tj. vruby k označení hranic katastru obce. Místní název může být i hanlivý, neboť může jít i o vesnici, jejíž někteří obyvatelé falšují vruby, umisťují je tak, aby obec měla výhodněji položené pozemky. Pozdní označení Polis, je chybou písaře, pro nějž slovo Polizy bylo značkové, nemotivované, nerozuměl jeho významu. Proto použil řeckého výrazu pro obec – polis.
Ves patřila benediktinům z Opatovic. Po husitských válkách přešla pod Diviše Bořka z Miletínku. V roce 1436 Polizy převzal Bořkův syn Soběslav, který je postoupil synu Jiřího z Poděbrad Jindřichu, knížeti minsterberskému. Od roku 1491 patřila ves Vilému z Pernštejna, který ji připojil k pardubickému panství. Ve válkách obyvatel vsi ubývalo, odlehlost vesnice nepřispěla k doplnění jejího osídlení. Pouze stavení č. 2 nezůstalo nikdy prázdné.
Koncem 18. století, když vymřeli poslední majitelé Poliz hrabata Strakové, byla ves převedena k císařskému panství v Pardubicích jako odúmrť. V polovině 19. století se ves osamostatnila. I ve 20. století si ves udržela svůj zemědělský charakter.