Kdysi dávno se přistěhoval do Zvíkova nový hajný. Byl to člověk vysoký s mohutným plnovousem. Měl vždy dobrou náladu, s každým se rád pobavil. Byl i výborný střelec. Každá jeho rána našla svůj cíl. Ani z lesa nikoho nevyhnal. Baron Prášil to ale byl ohromný. Vždy si vymýšlel nové a nové historky.
Jednou na své obchůzce po lese uviděl dřevaře, který klel nad polenem, které nemohl rozštípnout. Bránil mu v tom malý suk. Hajný k němu přišel a řekl: „Myslíš, že klením suk povolí?“ A pak mu začal vyprávět tento příběh:
V jedné vsi se usadil mladý a šikovný bednář. Práce mu šla od ruky jedna radost. Své výrobky prodával v Nechanicích a v Novém Bydžově. Někdy zajel i do Libčan. Za nějaký čas se oženil a po čase se jim narodil pěkný synek.
Mladá bednářka se se synkem chodívala dívat, jak jde mužovi práce od ruky. Jednou řezal bednář prkno, které ale mělo suk. Ten ne a ne povolit. Dopálený bednář se rozzlobil a prudce zabral připraveným pořízem. Suk povolil, ale bednář přeřízl v půli nejen suk, ale i sebe, ženu a kluka. Tak pozor na klení!
Karel Najman