Historie Dobřenic

Prvé písemné zmínky o vsi Dobřenice pochází z roku 1339 -
Dobrzenicz, 1352 - Dobrzieicz, 1370 - Dobrzenicz.

Název vsi je odvozen od vlastního osobního jména hlavy rodu. Je to tedy
ves lidí Dobřenových.

Podle značně nevěrohodné kroniky Hájka z Libočan byly slovanské Dobřenice
založeny roku 780, nejstarší dřevěný kostelík sv. Klimenta byl založen
Metodějem. Schaller zmiňuje pověst, podle které Dobřenice založil Dobromír,
syn knížete Slavomila. Druhý syn téhož knížete měl založit Kratonohy.

Předkové Dobřenských z Dobřenic byli Zdeněk a Bohuněk (1339), Předbor
(1364) a Kunata (1382 - 85). Farní dřevěný kostel, který se nedochoval, byl
postaven roku 1336. Tvrz v Dobřenicích vznikla ve 14. či 15. století, mohla
však existovat i dříve. Byla rodovým sídle Dobřenských z Dobřenice, kteří
vesnici měli v držení, s malými přestávkami, až do roku 1861. Na tvrzi
sídlil Jan (1395 - 1415). Když kromě tvrze zde byly vladyčí dvory, byli páni
v Dobřenicích Jan II. (1450 - 1491), Petr ( 1465 - 1483), Kunata (1453 -
1496) a Zdislav (1451 - 1472). Roku 1472 učinili všichni Dobřenští rodinnou
smlouvu.

Koncem 15. století, kdy tvrz a ves držel Zdislav II. z Dobřenic se místo
sídla nazývalo Kopec bohuňovský a náležel k němu hrochovský dvůr. O tvrz se
pozdější větve rodu soudily. Roku 1593 tvrz rozhodnutím soudu získal Jan XI.
Dobřenský, ale pro účast na stavovském povstání mu majetek byl roku 1622
konfiskován. Dobřenice za 16 000 kop míšeňských koupil Albrecht Václav z
Valdštejna, ale téhož roku je prodal Alžbětě Vchynské z Vchynic. Její syn,
Jan Oktavián Kinský ves roku 1642 místo peněžní splátky dluhu Karlu Kunatovi
Dobřenskému.

Zpět do vlastnictví Dobřenských se ves vrátila až roku 1693, kdy ji od
Rudolfa Jindřicha Odkolka koupil za 47 000 rýnských zlatých Bohuchval
Jaroslav Dobřenský. Z původní tvrze však již zbyly jen sklepy. Ves po něm
zdědili jeho potomci Bojislav Bedřich (zemřel 1696), po něm zdědil hejtman
hradeckého kraje Ferdinand Rudolf Dobřenský z Dobřenic, proslulý jako
mimořádně čestný vysoký úředník. Asi v roce 1696, kdy byl povýšen do panského
stavu, dal na místě staršího sídla postavit barokní zámek. Zemřel roku 1707.
Po něm pokračoval v rodovém vlastnictví Karel Ferdinand (zemřel 1734).
Pozdější hejtman hradeckého kraje, Václav Petr Dobřenský z Dobřenic,
přestavěl barokní zámek a nechal vystavět nový barokní kostel na místě
staršího dřevěného. Kostel postavil J. Neuer z Prahy. Oltářní obraz o zázraku
sv. Klimenta je pravděpodobně dílem Ignáce Raaba, nechanického rodáka.
Pravděpodobně ze dřeva staršího kostela byla ve stejném roce postavena
roubená fara. V novém kostele si nechal postavit hrobku, do které byl po své
smrti 1783 pochován. Nechal opravit zámek, vypleněný a poškozený za selských
bouří. Roku 1781 byla uspořádána slavnost tisíciletého trvání rodu
Dobřenských z Dobřenic. Po Václavu Petrovi drželi Dobřenice jeho potomci Jan
Josef (zemřel 1796), Jan Václav a Michal.

Škola byla založena koncem 18. století a stála před budovou dnešní pošty.
Starou školu ve špatném stavu prodala obec velkostatku a náhradou získala
budovu čp. 32. V roce 1866 byla založena pošta.

O zámek přišel Michal Václav Dobřenský, který byl vynikající houslista,
ale špatný hospodář. S chemikem a technologem Karlem Danielem Weinrichem st.
postavil v sousední Syrovátce roku 1850 cukrovar. Investicí i ztrátovým
provozem se vyčerpal natolik, ze na jeho majetek byla uvalena exekutivní
správa a roku 1861 byly Dobřenice se Syrovátkou prodány pardubickému
poštmistrovi Josefu Krausovi za 320 000 zlatých. Ten jej obratem prodal K.
Weinrichovi za 400 000 zlatých. Zámek již v roce 1860 vyhořel. Weinrich
zbořil část starého zámku a v letech 1865 až 1868 nechal postavit
jednopatrovou pseudoklasicistní novostavbu. V roce 1875 byl upraven i
anglický park. Z návrší nad vsí s příznačným jménem Stráň a Víno měl být
krásný rozhled na Urbanickou bránu.

Weinrich začal velkoryse hospodařit, skupoval pozemky i domy, likvidoval
přebytečné rybníky. Zbytek původního zámku byl radikálně přestavěn v roce
1900. Zámek vlastnil od roku 1910 do roku 1928 Weinrichův syn Karel, který
založil cihelnu, v které byly vyráběny bílé cihly. Byla v provozu až do roku
1942. V roce 1928 koupil velkostatek předseda správní rady Škodových závodů
v Plzni, JUDr. Karel Löwenstein, který si nechal na hřbitově postavit hrobku.
Zemřel roku 1938. V 30. letech 20. století proběhly na zámku jen drobné
úpravy.

Škola byla v roce 1908 přestavěna a rozšířena. V roce 1920 - 21 byla do
obce zavedena elektřina. Po prvé světové válce byla postavena u nádraží
kolonie dělnických domků Benátky.

Devastace zámku začala v roce 1947, kdy jej získaly Státní statky a lesy.
V letech 1948 a 1949 zde byla vybudována řepařská šlechtitelská stanice a v
letech 1950 a 1951 byla krytá jízdárna přestavěna na šlechtitelskou úschovnu,
mlátírnu a sazečkářskou úschovnu. V samotné budově zámku vznikly byty a
pracovny pro zaměstnance.

Současné využití zámku a jízdárny po restituci je částečným návratem k
minulému využití, což je pro areál zámku přínosem.